Sportující Rafani

Autor: Magdaléna Ševčík | 4.7.2012 o 13:12 | (upravené 4.7.2012 o 13:20) Karma článku: 2,18 | Prečítané:  336x

Recenze na nejnovější výstavu umělecké skupiny Rafani v Domě umění Brno, jejíž koncept je brilantní a asociuje mnohé…konečná instalace má však slabá místa.

 

Z nejnovější výstavy Dech od umělecké skupiny Rafani získáte nejspíš rozporuplné pocity. Aneb zatímco na jedné straně stojí povedené a do posledního detailu dotažené (sportovní) instalace, jenž vás pobaví a nadchnou , na druhé jsou ty, jejichž existence je (snad jen v tomto kontextu?) nezajímavá a jenž působí zcela samoúčelným dojmem. Konceptuální jádro celé výstavy je nicméně silné, dech jako asociující prvek, jenž lze vztáhnout metaforicky mnoha směry, proudí volně Domem umění a jako vánek vás ovívá. Problém je však v dělení výstavy na “dvojí” - na část retrospektivní a “sportovní“. Rekapitulují Rafani sami sebe a ztrácí přitom v plicích vzduch, jsou sportovci na dopaminu nebo právě zažívají své “nejlepší roky“?

Angažované umění a Rafani patří k sobě, po víc než deset let žijí ve vzájemné symbióze. Použijeme-li metaforu, dá se říci, že jejich “vztah” dospěl do bodu, kdy jedna strana začíná (pomalu, ale jistě) rekapitulovat, recyklovat samu sebe a obracet se do minulosti ve snaze najít původní jiskru…ne, Rafani neztrácí dech - zdá se však, že občas i oni sípají, zvláště pokud spojují na jednom místě nespojitelné. Ačkoliv i v tomto “běhu” na dlouhou trať mohou pomoci sportovní simulanty, které si za nasbírané podpisy (pozn. narážím zde na jednu z instalací V Domě umění) budou moci zcela jistě dovolit…

Netvrdím, že je výstava Dech zlá, není však (alespoň dle mého) dech beroucí. Je raf-standardem, celek se totiž neznámo kde ztrácí, chvílemi tápe v prostoru. A to ačkoliv je samotný koncept brilantní. Dech asociuje mnohé a proplétá se zcela přirozeně se “sportovní tématikou”, která vlastně není sportovní. Skrze popírání krásy těla nebo kultu osobnosti sportovce, jakožto výjimečné nadané bytosti - vzbuzující krom bušení srdce i nedokonalé okysličení mozku fanoušků a fanynek - ukazují Rafani na nesmyslnost jakéhokoliv do extrému vyhroceného kultu. Zesměšňují své “hrdiny”, staví je do nových kontextů a manipulují s nimi, činí je figurkami na šachovnici zcela nové hry…Hry, kde brankoviště neexistuje. Ne nadarmo je tedy FC Kotva v Ďolíčku jednou z nejsilnějších instalací v Domě umění, nepostrádá totiž krom výše zmíněného i vtip. Aneb kdo z nás kdy viděl fotbalisty s tyčí v ruce, hrající navíc v masce…

Celkově jsou pak díla, točící se kolem sportu silná. Krom FC Kotvy připomeňme nyní i fragmentované sošky sportovců nebo již zmíněné - periodicky se opakující podpisy - ztrácející s každou svou “kopií” na ceně. Za “slabé”, ve smyslu nekorelace se sportovními díly, pak pokládám zejména videoinstalace v úvodu výstavy - jako by byly vytrženy z kontextu. Samotná díla, ačkoliv jsou zajímavá, nesedí do výstavního celku, jsou z jiného těsta. Možná by prospělo jejich umístění jinde v Domě umění, jako “titulní” totiž zcela selhávají a podkopávají celkové vyznění Dechu.

Dech v Domě umění však i přes toto drobné instalační zaváhání nabízí kvalitu, hodnou jména Rafani. Je zřejmé, že po určité době existence se začínají umělecké skupiny do určité míry recyklovat a opakovat. Rafani se však drží svého “standardu” důstojně a přichází v rámci konkrétních děl s invencí a vtipem. Na rakovinu plic to tedy zatím nevypadá…

 

 

 

 

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Smer chce byť politicky nekorektný aj robiť poriadky v osadách

Novými podpredsedami strany sa stali Juraj Blanár a Peter Žiga.

DOMOV

Fraška a boj s SNS či Kotlebom, analytici hodnotia snem Smeru

Snem veľa prekvapení podľa analytikov nepriniesol.

KULTÚRA

Milan Lasica: Už nemôžem umrieť predčasne

Keby som mohol, správal by som sa úplne inak, tvrdí.


Už ste čítali?