Prázdno a zase prázdno…jsou galerie toxické?

Autor: Magdaléna Ševčík | 28.6.2012 o 17:09 | (upravené 28.6.2012 o 17:31) Karma článku: 3,92 | Prečítané:  304x

Jsou galerie toxické? Nebo snad umění v nich? Co nás drží mimo jejich stěny? Aneb o sebe-zlepšení, komunikaci galerií a hledání nových diváků..

 

Již delší dobu se zamýšlím nad tím, jak je možné, že galerie v Čechách a na Slovensku zejí přes den prázdnotou. Kdo je na vinně? Jsou to samy galerie nebo je současné umění skutečně tak vzdálené divákovi laikovi? Jak z toho ven? Univerzální návod nejspíš neexistuje, ale jisté věci lze vždy zlepšit - například komunikaci navenek a celkovou prezentaci instituce vůbec - .

Galerie v Čechách a na Slovensku nemají, co se týče návštěvnosti, na růžích právě ustláno (poznámka a osobní dojem - tedy pokud se nejedná o galerie prezentující velké mezinárodní výstavy, kde figuruje jedna nebo více tělesných tekutin…v tomto článku mám však na mysli spíše menší galerie orientované na kresbu a malbu). Podíváme-li se - tak trochu povrchně - na kořeny problému, zjistíme, že jistou roli nejspíš sehrává i samotná povaha média (malby, kresby…). Aneb vizuální umění vždy patřilo k tomu nejméně „atraktivnímu“, neboť libost, vyvolaná v divákovi při pohledu na obraz nebo kresbu není nikdy tak intenzivní jako v případě hudební, divadelní nebo filmové produkce. Nicméně je přítomna. Tak kde je problém? Jaká jsou samotná díla, jaký koncept výstavy a hrají tyto faktory vůbec roli? Má tato vyprázdněnost galerií co do činění s celkovým nezájmem veřejnosti o kulturu a umění vůbec? Nebo je jen kulturní program galerií servírován špatně, třebas na „špinavém talíři"... ?

Jinými slovy, dá se říci, že umělecký trh (tvořený právě a například galeriemi) si svého diváka prostě neumí - a mnohdy ani nechce - získat. Troufám si tvrdit, že prázdnota galerií je pak do určité zapříčiněna dvěma zásadními faktory: chybnou a neatraktivní prezentací děl v rámci často chabého a nesrozumitelného konceptu nebo nedostačující komunikací mezi (potencionálním) divákem a danou kulturní institucí prostřednictvím veřejných kanálů. Jinými slovy tedy i neschopností galerie úspěšně „zacílit“ na to správné publikum. Aneb použijeme-li metaforu: jeden má klapky na očích a druhý je zas němý. Dostáváme se tedy oklikou od samotné percepce díla až k jeho propagaci, následné obeznámenosti diváka s kulturním programem a vůbec k marketingovým strategiím galerie. Dalším faktorem, který dle mého sehrává důležitou roli je i ochota galerií vyjít svým návštěvníkům vstříc, tj. například upravit otevírací dobu tak, aby byla co nejdelší nebo poskytnout zajímavý doprovodný program i mimo hlavní expozici.

Deklaruji, že tento článek nemá ambici stát se jakýmsi manifestem nebo snad návodem „jak na to". Upozorňuje však na problém, který je - dle mého dosavadního pozorování - aktuální pro drtivou většinu menších (či větších) galerií. Cesta „ven“ z bludného kruhu prázdnoty, jemně narušovaného vernisážemi či dernisážemi, je zdlouhavá, ale vyplatí se ji absolvovat. Domnívám se, že vede od zavedení jednotného vizuálního stylu instituce, neustálé aktualizace webových stránek, profilů na sociálních sítí, zlepšení komunikace s médii (rádio, internet), důsledné propagace tiskových materiálů nejen uvnitř, ale i vně galerie až po pořádání - již zmíněných - doprovodných akcí a animací pro děti i dospělé. Sama galerie měla tedy měla chtít být vidět a zároveň být SKUTEČNĚ viděna…

Samozřejmě je však naivní domnívat se, že masivní změna zájmu o výtvarné umění a nabídku galerií přijde jen na základě náhlé změny kurzu - tj. změny komunikace navenek a strategie vlastní prezentace. Tyto náhlé změny - pokud vůbec přijdou- pravděpodobně nepřinesou v blízkém časovém horizontu rapidní nárůst publika a praskání galerií ve švech...Je však víc než zřejmé, že „cesta ven“ z bludného kruhu prázdnoty vede zejména skrze sebe-zlepšení a zkvalitnění výstavní nabídky jednotlivých galerií a skrze jakési „vychovávání“ (potencionálního) diváka.


 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Smer chce byť politicky nekorektný aj robiť poriadky v osadách

Novými podpredsedami strany sa stali Juraj Blanár a Peter Žiga.

DOMOV

Fraška a boj s SNS či Kotlebom, analytici hodnotia snem Smeru

Snem veľa prekvapení podľa analytikov nepriniesol.

KULTÚRA

Milan Lasica: Už nemôžem umrieť predčasne

Keby som mohol, správal by som sa úplne inak, tvrdí.


Už ste čítali?